„Kdy při návrhu webů začít počítat s mobilními zařízeními?”

Vy jste ještě nezačali?

„Nemá to zatím smysl, protože z nich na weby klientů přichází jen 2-3 % návštěvníků. Jsou pod pětiprocentní hranici. To bychom rovnou mohli optimalizovat pro IE4!”

Navrhujete dneska weby pro rok 2011 nebo pro 2013, kdy mobily v počtu přístupů na web pravděpodobně desktop sežerou i s klávesnící?

„Ano, ale vždycky to můžeme udělat zpětně. Stačí vložit pár řádků kódu, ne?”

U většiny webů skončíte jako sedláci u Chlumce. Jestli se chcete dozvědět proč si to myslím, moc rád vás uvidím v sobotu v 11 hodin na Webexpo.

Mobilní webdesign jako krize „neúsporného webdesignéra”

Bruce Lawson se mi na na Zdrojáku trefil do aktuálních myšlenek:

… mobilní uživatelé spěchají; neustále jsou zaměstnaní, takže chtějí vykonat jeden specifický úkol a pak skončit. … Omyl spočívá v předpokladu, že uživatelé desktopových počítačů nejsou zaměření na vykonávání úkolů a mají čas nazbyt, který rádi věnují plnému estetickému prožitku. Pravda je, že všichni uživatelé spěchají.

Chudák neúsporný webdesignér. Pokud navrhuje web, kam mají lidé chodit pro informace, jeho největším nepřítelem je bílá plocha. Nebo příliš jednoduchá struktura webu — všechny přece musejí obsahovat „O nás” a „Kontakty”!

Jak ten prostor využít? „Tady by se hodila flashová animace s logem firmy, že jo. Na všech vnitřních stránkách zopakujeme tuhle sadu postranních boxíků nebo navigaci a radši hned dvakrát — co bychom tam jinak dali?! Něco tam prostě musíme plácnout, web jinak nebude vypadat profesionálně!”

Krize je ozdravný proces ekonomiky. Neúsporní neobstojí. Světová krize zabila neúsporného Hummera. Mobilní webdesign konečně zabije neúsporného webdesignéra.

Proč je Gmail pro tvůrce newsletterů větší pohromou než Outlook 2007

Povzdech uondaného kodéra na Twitteru…

…doprovodily reakce co by se daly shrnout do věty: „Navrhovat newslettery pro Gmail sice je nepříjemné, ale daleko větší nadělení je renderovací jádro MS Outlooku 2007”.

Jasně, MS Word jádro Outlooku 2007 je vážně zastaralé a usilovně se brání všem snahám o náročnější vzhled nebo layout. Jenže Outlook 2007 na rozdíl od Gmailu (a dalších, minimálně českých, webmailů) přináší jeden zásadní vklad do budoucnosti řemesla — podporu stylopisu vloženého do těla dokumentu.

Právě uvnitř elementu <style> se během posledních let odehrává zásadní posun v pracovních postupech kodérů.

Mezi běžně užívanými desktopovými prohlížeči už není žádný co by vložený stylopis nepodporoval. A i když se i na desktopu úroveň podpory různých CSS vlastností liší, kodér se díky media-queries, progressive enhancement nebo vendor prefixům v kapse může zeširoka rozkročit a jeden vzhled jednoho dokumentu navrhout několika způsoby pro dobré, horší i ty nejhorší prohlížeče.

<style> je tlačítko pro zapnutí webdesignu nové generace. Potřebujeme jej ve webmailech.

Vývojáři, buď při tom!

Výjimečně se stane, že vezmu zakázku nepocházející od klientů Shortcat a navlékám ochranný oblek vývojáře, jež se nechává najímat. A vždy je to zajímavá perspektiva pro mé obvyklé pracovní prostředí s relativně stálými klienty a dlouhodobým hledáním optimálních pracovních postupů v týmu.

Při poslední bokovce šlo o práci na dočasném webu hotelu pro jedno výborné grafické studio, jež s webem přichází do styku jen okrajově. Najímaný kodér se k takovému projektu dostane ve chvíli, kdy grafické studio s klientem dohodlo vizuální styl, způsob prezentace na webu, proběhla diskuze proč je potřeba udělat dočasný web a vytvořen grafický návrh. Vše je vymyšleno, domluveno. Kodér má relativně snadný úkol – web zrealizovat nejlépe jak umí.

Připadá vám takováto kodérova situace normální nebo dokonce optimální? Pak zpozorněte, protože vás chci trochu politovat, ale hlavně vyhecovat k tomu, abyste příště přestali být kodérem a stali se členem týmu. Abyste příště byli při tom.

Nešťastný, kdo nebyl u velkého třesku

Analýza, inicializační fáze, úvodní brainstormingy, velký třesk… říkejte si tomu jak chcete, ale určitě se shodneme, že moment, ve kterém se projekt vymýšlí je pro jeho průběh klíčový a hlavně velmi zábavný.

U jednoho stolu sedí klient, programátor, kodér, designér, marketér a další. Návrhy a názory padají hlava nehlava… Sbírka kudel v kapse otevřených a hned zase zavřených. A taky jedinečná příležitost ovlivnit projekt směrem, který z pohledu experta v oboru považujete za správný. Šance jak se na svůj obor podívat z perspektivy ostatních.

Čekáte na specifikaci? Tu pravou chvíli jste už ale prošvihli

Vývojáři často jen chtějí mít fázi třesku rychle za sebou a čekají na výslednou specifikaci, aby se mohli „pustit do práce”. Jenže takový projekt je pak myšlenkově málo pestrý — chybí mu pohled vývojáře.

Technické možnosti velmi ovlivňují práci designéra, ale přinášejí i nový pohled klientovi. Určitě se i vám stává, že klient přehodnotí svůj postoj k řešení webu nebo změní pracovní postupy uvnitř své instituce, když uvidí jak by se mu prodražilo trvání na původních představách.

A bude nezúčastněného kodéra nebo programátora bavit? Nemyslím. Autoři historek o graficích nebo klientech, „co si vymýšlejí blbosti”, přehodnoťte svůj přístup k práci v týmu. Neprošvihněte fázi třesku. Vždy máte šanci blbosti vymýšlet s ostatními.

YAML soubor jako alternativa redakčního systému webu

S obsluhou obsahu pro prezentační weby na míru je potíž. Všichni v oboru víme, že neexistuje univerzální řešení. Někdy je neefektivní nebo z různých důvodů dokonce nemožné jakýkoliv redakční systém nasadit.

Často pak my vývojáři přistupujeme k vytvoření stránek staticky v HTML. Výhody naprogramovaného webu jsou ale pryč a každá úprava bývá náročná na čas i technické znalosti správce.

Přátelé rubisté (ale určitě i ostatní programátoři) vědí, že za posledních pár let se vyrojilo množství systémů pro správu obsahu založených na zpracování textových souborů — za všechny chci jmenovat Jekylla, Nestu nebo Karmiho staršího Marleyho.

Chtěl bych se zde pod čerstvými dojmy z Nesty podělit o výsledek několik měsíců starého experimentu s uložením obsahu webu do YAML souboru, který mě zpětně vzato velmi mile překvapil.