Otcovsky o organizaci času
Toto je skutečný příběh. :-)
Jedna z věcí, o které mě narození syna obohatilo, je zvýšená ostražitost k neúčelnému trávení vlastního času. Ne tak jak se to říká v knížkách nebo školeních GTD, myslím doopravdy. Jako rodiče mě Honzík vybavil kruhy pod očima a výborným čichem na infiltraci blbostí do času stráveného prací.
Spousta lidí má proti blbostem dobrý imunitní systém. Jenže hlavní hygienik je proti prasečí chřipce odolnější než já proti nesmyslné práci. Důvodům proč ji dělat říkám vnitřně pragmatizmus nebo taky služba vyšším cílům. To se pak dobře zdůvodní blbosti jako:
- čtyři roky spravovat web s cizím strašidelným uživatelským rozhraním a stejně strašným technickým zpracováním —— protože se mi jednou určitě klienta podaří přesvědčit, že investice do rozhraní je potřebná a projekt se rázem stane zajímavým
- rychle vyšvihnout malý prezentační web, na kterém naprosto nehrozí, že bych se něco naučil —— protože je to pro člověka/instituci, které mám rád a pomůžu jim tím
- dvakrát týdně ručně aktualizovat statické HTML stránky různých webů —— protože to zabere chvilku a nestojí za to vymýšlet jak to udělat efektivněji
Pár dní v měsíci takovou práci dělám. Jsem z toho pak trochu otrávený. V nejhorším si vnitřně vynadám, že to je naposledy a zajdu si zaplavat. Zase bude dobře a za měsíc takovou práci vezmu znova.
Pak si znova řeknu, že jsem kůň a v nejhorším si zajdu zaplavat.
Jenže když jsem uprostřed blbé práce a odvedle se ozve synek, to už si nestačí vynadat a večer na bazén. Na protilehlé misce vah není jen můj ztracený čas, ale taky čas, který jsem mohl věnovat jemu. Ono přebalování bývá výrazně smysluplnější než HTML značky sedm let starého webu.
A pak zjistím, že…
- klienta se špatným přístupem k uživatelskému rozhraní nemůžu nikdy přesvědčit, protože mu to takhle bude vyhovovat navěky
- malý prezentační web budu díky nezáživnosti „vyšvihávat“ pomalu, příteli nepomůžu a projekt skončí oboustrannou frustrací
- aktualizaci statického obsahu si nakonec klient rád zrealizuje sám, a mě bude bavit vymýšlet způsob jakým to bude dělat
A tak jako v jiných, i v tomto skutečném příběhu stojí za to opakovat i ta největší klišé: Jediný důvod proč něco dělat, je ten, že nás to baví. Nemusíme dělat cokoliv jiného. Z žádného důvodu.
Trvalý odkaz
